(Master’s Hammer)
Po několika letech jsem vyzpovídal krále tympánů mistra Silenthella. Jako mladý ctil tehdejší velikány typu Ronnie James Dio, Lemmy Kilmister, nebo Ozzy Ozboune, Později obdivoval tehdejší průkopníky black metalu Cronose z Venom či Quorthona z Bathory a pak se sám stal členem kultovní československé occult black metalové kapely Master’s Hammer. Do black metalu vnesl tehdy zcela přelomový zvuk z tympánů a sám se díky tomu stal celosvětovou legendou, které vysekl poklonu například polský zástupce satanistického death metalu Nergal z kapely Behemoth. Velké uznání se mu dostává od Enslaved, Darkrhrone, Vader, Nifelheim či Watain.
Richard – Jak vznikl koncem 80 let v MH nápad s tympány v black metalu? Kdo za tím stojí?
Silenthell – Nápad vznikl hned na začátku. Myslím že za tím stojí Franta. Ale úplně první byl Olda Liška. To byl můj předchůdce.
Richard – Od kdy jsi přesně v MH hrál?
Silenthell – 1989. První jsem nahrával The Mass.
Richard – Jak se Ti líbil návrat před pár lety? Proběhlo spoustu koncertů po celém světě.
Silenthell – Bylo to velkolepé. Ale taky trochu obavy, aby se to všechno povedlo. Museli jsme obhájit to, co jsme před lety produkovali. Muselo to mít nějakou úroveň.
Richard – A to se evidentně povedlo. Kdo stál za úspěchem tour po světě?
Silenthell – Myslím, že všichni jsme to společnými silami dokázali. Ale musím vyzdvihnout Tomáše Fialu, který nám dělal tourmanagera. Dostali jsme se do dobrých a zajímavých destinací a zároveň i na prestižní festivaly.
Richard – Jaké mělo tour ohlasy u fanoušků?
Silenthell – Ohlasy obrovské! Dokonce větší, než jsme opravdu čekali. Byl to skvělý pocit, kord ještě po tak dlouhé době nečinnosti kapely.
Richard – Z původní sestavy jsi v podstatě zbyl jen ty a Franta Storm. Kde jsou ostatní členové původní sestavy?
Silenthell – První změny sestavy nastaly už před nahrávání The Mass a hned po jeho dokončení. V první fázi odešel bubeník Ferenc Fečo a místo něho přišel Karel Zástěra. Pak skončil tympánista Olda Liška a nahradil jsem ho já. Pak proběhla změna s druhou kytarou a po několika násobných pokusech přišel Necrocock. Ještě ve studiu po závěrečném mixu oznámili konec Karel Zástěra a basák Milan Fibiger. Oba přešli do jižanského General Lee. Poté na bubny přišel Mirek Valenta přes Necrococka. A na konec na basu přišel Monster. Ještě pak při nahrávání následujícího dema The Fall of Idol se připojil Vlasta Voral. U kterého se toto demo nahrávalo. To byla první fáze MH. V další fázi Pak postupně přišli na bicí Honza Kapák a Blackosh na druhou kytaru místo Necrococka. A ještě pak v další fázi (3.) na živé hraní na basu přišel Vlasta Henych. Kterého později nahradil Rámus.
Richard – Proč se po tak úspěšném tour nakonec MH rozpadl? Pro fans to byla velká rána…
Silenthell – Škoda, ano. Franta chtěl více času pro jeho aktivity a asi tak nějak celkovou změnu. Už to pak začalo kolidovat s koncerty a z hraní sešlo. Nutno podotknout, že zájem o MH a jeho živé hraní stále trvá.
Richard – A zvažujete se dát alespoň na nějaká kratší tour opakovaně dohromady a potěšit fanoušky?
Silenthell – Myslím, že by to bylo určitě opět zajímavé a spoustu fanoušků by to rádo uvítalo. Ale nemám žádné signály o tom, že by se mělo něco opakovat.
Richard – Kde nyní obohacuješ svými tympány muziku? Všiml jsem si, že občas hostuješ v kapelách zvučných jmen. Prozradíš víc?
Silenthell – Už na konci druhé éry MH jsem začal spolupracovat s Petroleum Band. Jsou to dlouholetí známý a kamarádi. A navíc tam působil Miroslav Valenta, který s tímto nápadem přišel. Nakonec jsme natočili CD a pomalu se uvažuje o dalším. Pak přišlo hostování v Nifelheim. Hráli jsme s nimi několik společných festivalových akcí. Navíc tam u nich začal působit náš kytarista Peter Blackosh. Odehrál jsem spolu s nimi několik koncertů. Pak se mi ozvaly Krolok ze Slovenska a požádali mě o nahrávání na LP. A v současné době s nimi hraji živé koncerty. Po nich jsem se domluvil také na nahrávání se Sukkhu, se kterými rovněž hraji na živo. Ještě také jsem nahrával několik věcí pro Malokarpatan. Dále také pro Blackoshe v Cales. A zatím naposledy jsem nahrával ve studiu s Moorah.
Richard – Koukám, že jsi vytížený na maximum. V které ze zmiňovaných kapel cítíš největší potenciál a kde chceš zůstat natrvalo?
Silenthell – Ano, teď skutečně s větším výběrem kapel a s vícero zkušenostmi se otevírá větší portfolio možností. Více tedy působím jako studiový host. V některých působím co by člen. Jinak se žádné spolupráci nebráním. Všude je to ve směs autentické. Nejvíc jsem s Krolok a se Sukkhu. Tento rok (2024) by měly naběhnout nějaké koncerty. Zrovna teď jsem absolvoval s Krolok docela časově náročný koncert a dlouhý přejezd. Všechno bylo dobře naplánované a synchronizované. Takže i z dost náročné akce jsem měl výborný pocit. Je to všechno o lidech a jejich přístupu.
Richard – Co si myslíš o moderním světě a black metalové scéně? Je stále cítit, že fans vzhlížejí k lidem jako jsi ty, protože jsi byl součástí zrodu black metalu, nebo už se k základům moderní fans moc nepřiklání a jede se prostě to, co scéna nabízí?
Silenthell – Myslím si, že fans vycházejí z původních kořenů BM. Aspoň tedy velká většina. A myslím, že je to dobře. Když už někdo poslouchá tuto muziku, měl by znát její začátky a také historii.
Richard – Jaké bylo setkání s polským satanistickým rebelem Nergalem?
Silenthell – Setkání s Nergalem bylo úplně famózní. Přišel k nám a s velikym obdivem vysvětloval jeho příběh, jak se dostal k MH. Když byl na brigádě co by teenager, tak se za vydělané peníze rozhodoval jestli si má pořídit LP MH (tenkrát Rituál), nebo Root. Které právě vycházeli současné. Jeho volbou byli MH a tenkrát se rozhodoval hlavně podle obalu alb. A jak řekl, že se tenkrát rozhodl správně. Protože MH ho zcela uchvátil. To říkal na reunionu MH ve Futuru, kde se uskutečnila premiéra s jeho účasti právě z tohoto alba.
Richard – Hraješ i na jiné nástroje, než na tympány?
Silenthell – No, hrával jsem před tím i na bicí. Ale ne tak často. Vždy mě bicí nástroje přitahovaly. Ještě před tím jsem občas ve školním věku hrával na trubku. I ty dechové nástroje nebyli špatné. Třeba i pikola.
Richard – A dnes se tedy věnuješ už jen tympánům?
Silenthell – Ano. Už jen výhradně. Mám v podstatě troje. Jeden originál a dvoje stejno-rozměrné. Akorát s jiným zakončením. Mechanizmus je stejný. Digitální, triegrový. Takže zvuk je přesný a čistý. A dá se i lépe nazvučit zejména na živé hraní. Protože od klasických snímaných mikrofony musí být větší odstup od veškerých repro soustav. Aby nesnímaly nežádoucí zvuky. Tou velkou plochou se totiž vytvoří umělá membrána.
Richard – Moderní doba skýtá skvělé vymoženosti pro muzikanty všeho druhu. Máš závěrem nějaký vzkaz pro své fans?
Silenthell – Vzkázal bych měl, aby byli vždy v pohodě a aby je hudba neustále naplňovala. Protože hudba je koření života. Aspoň teda pro mě. A do dnešní doby obzvlášť, aby je hudba spojovala, ne rozdělovala. A taky samozřejmě zdraví a štěstí. To je taky velká potřeba.
