ENGLISH BELOW
Subhumans / lidský odpad? Ian Glasper je kritikou uznávaný autor několika bestsellerů o undergroundové britské punkové scéně, v neposlední řadě „Burning Britain“ z roku 2003 a „The Day The Country Died“ z roku 2007. Toto je první kniha, kterou kdy napsal pouze o jedné kapele. A není žádná další kapela, které by chtěl věnovat celou knihu.
Alan – Ahoj Ian, jak dlouho se věnuješ punku? A jak dlouho anarcho-punku?
Ian – Ahoj Alane! K punku jsem se dostal v roce 1980 a nikdy jsem se neohlédl. Myslím, že první punkové sedmičky, které jsem si koupil, byly ‚Wardance‘ od Killing Joke a ‚Decontrol‘ od Discharge, a ty mi vyrazily mozek. Předtím byla moje oblíbená kapela Adam & the Ants… a stále jsou v mnoha ohledech moji oblíbenci. K anarcho punku jsem se dostal, když jsem poprvé slyšel Crass, a to byl další moment ‚co to kurva!‘.
Alan – Můžeš něco málo napsat o sobě a své tvorbě?
Ian – Narodil jsem se v roce 1967 v malém venkovském městečku Ledbury – je to docela nudné místo, takže vzrušení z punku ke mně vždycky mluvilo, haha! Byl jsem vegetariánem a/nebo veganem od svých čtrnácti let a přestal jsem pít a kouřit, když mi bylo 21 nebo 22. Asi by se dalo říct, že jsem ‚SXE‘, ale nikdy jsem o sobě ve skutečnosti nemluvil v těchto termínech – prostě nepiju ani nekouřím! Moje ‚práce‘ není psaní – to je prostě něco, co dělám ve svém volném čase, protože to miluji. Od roku 1983 jsem také hrál na baskytaru v punkových, hardcorových a thrashových kapelách – Decadence Within, Burnside, Stampin‘ Ground, Suicide Watch, Betrayed by Many, Flux of Pink Indians, Freebase, Thirty Six Strategies, Warwound, Sun of the Endless Night a v současnosti ve skupině Zero Again.
Alan – Subhumans pro tebe byli vždy ikonickou skupinou? Proč?
Ian – Ano, miluji je od chvíle, kdy jsem je poprvé slyšel. Poprvé jsem o nich četl v Sounds, myslím, nebo možná v nějakém jiném fanzinu, v brzku jsem si pořídil kopii jejich EP Demolition War, byli perfektním mixem nafoukaného punku a anarcho punku. Tehdy byly kapely opravdu plodné a zdálo se, že každých pár měsíců něco vydají; Subhumans nebyli jiní a já jsem to všechno zachytil, jakmile se to objevilo, a dokonce jsem začal kupovat živé pásky přímo od jejich zpěváka Dicka a jeho vydavatelství Bluurg. Když jsem později vzal do ruky baskytaru, Subhumans pro mě nabyli ještě větší důležitosti, protože jejich basové linky byly tak chytlavé a složité na hraní, že jsem se v podstatě naučil hrát na baskytaru tím, že jsem je vykrádal, haha! Proto můj styl hry je tak trochu jim podobný (jen ne tak dobrý!) jejich basistům Grantovi a Philovi.
Alan – Subhumans za dobu více jak 40 let své existence hráli snad uplně všude. Měl jsi možnost na nich být i v jiných zemí?
Ian – Ne, viděl jsem je jen ve Velké Británii. Myslím, že jsem je za ta léta viděl téměř 50krát, po celé Anglii a Walesu, včetně jejich prvního ‚posledního‘ vystoupení ve Warminsteru v roce 1985.
Alan – Tvá kniha Silence Is No Reaction Forty Years of Subhumans, mapuje přesně tedy co od kapely? Co vše se zde nechá najít?
Ian – Je to v podstatě jejich kompletní příběh od začátku až po současnost, kde nezůstal kámen na kameni. Vyzpovídal jsem všechny členy kapely, jak minulé, tak současné, a několik desítek jejich blízkých přátel a spolupracovníků, abych vytvořil to, co si myslím, že je nejdůkladnější a nejhlubší dokument, o jaký se kdy kapela pokusila. Chtěl jsem vytvořit takovou knihu, kde, jakmile ji přečtete, nezůstanou žádné otázky nezodpovězené. V podstatě jsem se jako velký fanoušek Subhumans pokusil napsat knihu o kapele, kterou bych si chtěl přečíst sám.
Alan – Dostala se i do rukou Subhumans? Co na to říkali? Jak se líbila?
Ian – Ano, Subhumans byli velkou součástí knihy od chvíle, kdy jsem ji začal psát. Po více než rok jsem s nimi vedl téměř neustálé rozhovory a udržoval jsem je v obraze o všech nápadech, které jsem měl pro knihu, a o tom, jak se vyvíjí. Pracovalo se s nimi snadno, důvěřovali mi, že dodám knihu, na kterou budeme všichni pyšní. Kniha by nedopadla zdaleka tak skvěle jak dopadla, kdyby se Subhumans nezavázali k účasti, jsem jim velmi vděčný za všechen čas, který do ní po mém boku vložili.
Alan – Víme že Subhumans jsou anarcho-punkovou kapelou. Dostala se tato kniha i do rukou čtenářů kteří nemají povědomí co anarcho-punk je, a začali toto hnutí více sledovat? Máš nějaké reference?
Ian – Nejsem si jistý, jestli kniha někoho seznámila s žánrem anarcho punku, ale doufám, že ano, haha! Jde o to, že je v něm zmíněna spousta skvělých dalších kapel před Subhumans, s některými dokonce i rozhovory – Flux of Pink Indians, The System, Instigators, A-Heads, Faction, Organized Chaos… bohužel, Julian, kytarista Organized Chaos (a zpěvák Stupid Humans, Bruceovy kapely před založením Subhumans) zemřel teprve před pár dny, když jsem knihu psal – RIP.
Alan – Když už jsme nastínili reference. Kniha je více jak rok venku, jaké máš na ni reakce od lidí?
Ian – Reakce byly veskrze pozitivní… popravdě si myslím, že jsem na to ještě neviděl špatnou recenzi, což je vždy příjemné – vědět, že vaše práce přistála a spojila se s lidmi přesně tak, jak jste zamýšleli/představovali si… Nejdůležitější pro mě bylo, jak byli Subhumans spokojeni s hotovou knihou. Jejich názor byl pro mě zdaleka nejdůležitější.
Alan – Díky Davidu Gamagemu jsem o této knize informován i já. Jak velký máš zájem o distribuci této knihy? A kdo byl vydavatelem?
Ian – Abych byl upřímný, zajímám se pouze o psaní knih a veškerou distribuci a logistiku nechávám na vydavatelích, haha! David’s Earth Island Books vydávají mé věci od doby, kdy jsem v roce 2021 napsal knihu The Scene That Would Not Die, práce s nimi je pro mě perfektní.
Alan – Ono celkově je občas problém sehnat vydavatele na knihy, jak to bylo u tebe?
Ian – Před spoluprací s Earth Island jsem byl u Cherry Red, která vydala mých prvních pět knih. Měl jsem to štěstí, že zejména moje první dvě knihy se velmi dobře prodávaly, což mi vše usnadnilo, když jsem hledal jiného nakladatele. Nakonec jsem z Cherry Red odešel, protože se skutečně zajímali jen o to, abych dělal nostalgické knihy o starších punkových kapelách, v té době jsem chtěl napsat něco modernějšího.
Alan – Po více jak roce. Jak jsi spokojen se svým dílem? A přeci jenom, Subhumans jsou uznávanou skupinou, neprojevil někdo zájem o překlad do jiných jazyků?
Ian – Nikdo zatím nenabídl možnost licence a překlad této knihy, ale stalo se to několikrát u některých mých dalších knih, což je vždy parádní, zvláště když kniha vyjde s jinou obálkou… která na mé poličce vypadá hezky! Kniha Subhumans vyšla v USA prostřednictvím PM Press ve stejnou dobu, kdy ji v Evropě vydalo nakladatelství Earth Island – to bylo pro mě důležité, protože Subhumans jsou v Americe hodně známý, nechtěl jsem aby jejich fanoušci museli zaplatit hloupé dovozní a poštovné, aby knihu dostali.
Alan – Subhumans byli nesčíslněkrát i v České republice (většinou hráli ve Squatu – byl jsem na nich v Praze) V knize máš i nějaké poznatky z hraní po Squatech?
Ian – Ano, kapela v knize hodně mluví o některých nezapomenutelných koncertech v různých squatech. Hlavně v osmdesátých letech, to je třeba říci. Spousta těch koncertů skončila nějakým problémem, ať už s policií nebo výtržníky atd. I když je kapela v dnešní době mnohem větší, co se týče velikosti jejich fanouškovské základny, stále je ve svém přístupu hodně undergroundová. Kniha má jako přílohu kompletní seznam koncertů za prvních 40 let, takže tam budou uvedeny všechny koncerty, na které si vzpomenete – a možná i váš plakát.
Alan – Díky žes tuto knihu o kultu anarcho-punku napsal. A díky i David Gamage že mě o ní řekl.
Ian – Díky za tvůj čas a za tyto otázky – opravdu si tvé podpory vážím. Pokračuj v dobré práci!
Subhumans / human waste? Ian Glasper is the critically acclaimed author of several bestselling books about the underground British punk scene, 2003’s ‚Burning Britain‘ and 2007’s ‚The Day The Country Died‘. This is the first book he has ever written about just one band. And there is no other band that he would like to dedicate an entire book to.
Alan – Hi Ian, how long have you been into punk? And how long anarcho-punk?
Ian – Hi Alan! I got into punk in 1980, and have never looked back. I think the first punk 7”s I bought were ‘Wardance’ by Killing Joke and ‘Decontrol’ by Discharge, and they blew my tiny brain. Prior to that, my favourite band was Adam & the Ants… and they still are, in many ways. I got into anarcho punk when I first heard Crass, and it was another ‘what the fuck!’ moment.
Alan – Can you write a little about yourself and your work?
Ian – I was born in 1967 in a small rural town called Ledbury – it’s a pretty boring place, so the excitement of punk was always going to speak to me, haha! I’ve been vegetarian and/or vegan since I was fourteen years old, and I stopped drinking and smoking when I was 21 or 22. I guess you could say I’m ‘SXE’, but I’ve never really referred to myself in those terms – I just don’t drink or smoke! My ‘work’ is not writing – that’s just something I do in my spare time because I love it. I’ve also played bass in punk, hardcore and thrash bands since 1983 – Decadence Within, Burnside, Stampin’ Ground, Suicide Watch, Betrayed by Many, Flux of Pink Indians, Freebase, Thirty Six Strategies, Warwound, Sun of the Endless Night, and nowadays, Zero Again.
Alan – Have Subhumans always been an iconic band for you? Why?
Ian – Yes, I’ve loved them ever since I first heard them. I first read about them in Sounds, I think, or maybe some fanzine, and grabbed a copy of their Demolition War EP as soon after that as I could, and they were the perfect mix of snotty punk and anarcho punk. Back then, bands were really prolific, and they seemed to release something every few months; Subhumans were no different and I snapped it all up as soon as it appeared, and even started buying live tapes direct from their singer Dick and his Bluurg tape label. When I later picked up the bass guitar, the Subhumans took on even more importance for me, as their basslines were so catchy and tricky to play, I basically taught myself to play bass working them out, haha! Hence my playing style being ever so slightly similar (just not as good!) to their bassists, Grant and Phil.
Alan – During their more than 40 years of existence, Subhumans played almost everywhere. Did you have the opportunity to be on them in other countries as well?
Ian – No, I’ve only ever seen them here in the UK. I think I’ve seen them nearly 50 times over the years though, all over England and Wales, including their first ‚last‘ gig, in Warminster, back in 1985.
Alan – Your book Silence Is No Reaction Forty Years of Subhumans, does it map exactly what from the band? What can be found here?
Ian – It’s basically their complete story, from start to present day, with no stone left unturned. I interviewed all the band members, both past and present, and several dozen of their close friends and associates, to build what I think is easily the most thorough, in-depth document of the band ever attempted. I wanted to create the kind of book where, once you’d read it, you wouldn’t have any questions left unanswered. Basically, as a huge Subhumans fan, I tried to write the book on the band that I would want to read – and look at – myself.
Alan – Did it get into the hands of the Subhumans as well? What did they say? How did they like it?
Ian – Yes, the Subhumans were very much a part of the book from the minute I started writing it. I was undertaking almost constant interviews with them for well over a year, and I kept them abreast of all the ideas I had for the book, and how it was progressing. They were so easy to work with, and they trusted me to deliver a book that we were all proud of. The book wouldn’t have turned out anywhere near as great as it did without the Subhumans totally committing to being involved, and I’m very grateful to them for all the time they put into it alongside me.
Alan – We know that Subhumans are an anarcho-punk band. Did this book also get into the hands of readers who are not aware of what anarcho-punk is, and did they start to follow this movement more? Do you have any references?
Ian – I’m not sure if the book introduced anyone to the genre of anarcho punk, but I hope it did, haha! The thing is, there are a lot of great bands mentioned in it as well as the Subhumans, some of them even being interviewed – Flux of Pink Indians, The System, Instigators, A-Heads, Faction, Organized Chaos… sadly, Julian, the guitarist of Organised Chaos (and singer of Stupid Humans, Bruce’s band before he started Subhumans) died only a few days ago, as I write this – RIP.
Alan – Now that we’ve outlined the references. The book has been out for more than a year, what are people’s reactions to it?
Ian – The reaction has been overwhelmingly positive… in fact, I don’t think I’ve seen a bad review for it yet, which is always nice – to know that your work has landed and connected with people exactly how you intended/envisioned… but most important for me was how pleased the Subhumans were with the finished book. Their opinion mattered by far the most to me.
Alan – Thanks to David Gamage I am also informed about this book. How interested are you in distributing this book? And who was the publisher?
Ian – To be honest, I’m only interested in writing the books, and I leave all the distribution and logistical stuff to the publishers, haha! David’s Earth Island Books have been publishing my stuff since I did The Scene That Would Not Die back in 2021, and I find them very easy to work with.
Alan – In general, it is sometimes a problem to find a publisher for books, how was it for you?
Ian – Prior to working with Earth Island, I was with Cherry Red, who published my first five books. I was fortunate enough that my first two books in particular sold very well, which obviously made it easier when I was looking for another publisher. I eventually left Cherry Red becuse they were only really interested in me doing nostalgic books on older punk bands, and at that point in time, I wanted to write something more contemporary.
Alan – After more than a year. How satisfied are you with your work? After all, Subhumans are a well-known group, has anyone expressed interest in translating it into other languages?
Ian – No one has offered to license and translate this book yet, but it’s happened several times with some of my other books, which is always exciting, especially when the book comes out with a different cover… that always looks nice on my book shelf! The Subhumans book did come out in the USA, through PM Press, at the same time as it was published in Europe by Earth Island – that was important for me, as the Subhumans are so popular in America, and I didn’t want their fans over there to have to pay silly import and postage prices to get the book.
Alan – Subhumans were also in the Czech Republic countless times (they mostly played in Squats – I was at them in Prague) Do you also have any insights from playing in Squats in the book?
Ian – Yes, the band talk a lot about some memorable gigs in various squats in the book. Mainly back in the Eighties, it has to be said. A lot of those gigs ended in some sort of problem, with either the police or trouble-makers etc. Although the band are much bigger these days, as regards the size of their fanbase, they are still very underground in their approach. The book has a complete gig-listing for their first 40 years as an appendix, so all the gigs you remember will be listed in there – and maybe a lot of the flyers too.
Alan – Thanks for writing this book about the anarcho-punk cult. And thanks to David Gamage for telling me about it.
Ian – Thanks for taking the time to ask these questions – we really appreciate your support. Keep up the good work!
