ENGLISH BELOW
Sleave z Richmondu hrající alternative emo alt-punk v letošním roce 2024 vydali své druhé dlouhohrající album. Jejich vznik se datuje na rok 2016. Samotný název novinky How To Get Over by měl mluvit sám za sebe. A opět vydání se zhostilo několik vydavatelství v Evropě i v USA.
Alan – Ahoj bando.
Julien – Ahoj Alane, děkujeme za rozhovor! Zde Julien Robert, jsem bubeník skupiny Sleave. „How To Get Over“ toto dílo mluví samo za sebe, jak ho vnímáte vy? Čtenáři tohoto článku…
Alan – Album How To Get Over vychází od předešlého alba za jak dlouhou dobu? A vydání u vícero vydavatelství, máte z toho dobrý pocit?
Julien – „How To Get Over“ vyšlo asi 5 let po našem prvním albu „Don’t Expect Anything“, což je trochu šílené, když o tom přemýšlím. DEA (zábavná zkratka ne?), oslovila mnohem více lidí, než jsme čekali, a upřímně jsme nebyli připraveni na to, co dělat dál. Druhé jsme začali dělat další kroky poté, co jsme měli středně úspěšné album COVID. Přes covid jsme napsali a nahráli „How To Get Over“, čekali jsme 3 roky, než jsme jej vydali. Je zvláštní vydávat toto album teď, když bylo reprezentativní kde jsme v té době byli, život se posunul dál, stejně jako naše hraní, ale HTGO je tak trochu časová schránka do zvláštní doby v naší historii pro kapely i pro lidi. Práce s vydavatelstvím – Sell the Heart (USA), Engineer Records (UK), Gunner Records (Německo), Sleepy Dog (Francie) a Fuck it All (Brazílie) byla opravdu naplňující zkušenost. Vyžadovalo to hodně organizace, pokud si dokážete představit, ale všichni nás neuvěřitelně podporovali a jsme vděční, že jsme měli příležitost s nimi pracovat.
Alan – Před 5 lety jsem už o vás psal, je to dávno. Ušli jste poměrně dlouhou cestu. Řekněte vývoj, pokračování do současnosti.
Julien – Už je to dlouho! Řekl bych, že jsme všichni hudebně vyrostli a máme co říct víc než tenkrát. Časem a životními zkušenostmi jsme se vyvinuli jak lidé, tedy jako hudebníci a stále se snažíme dostat naši tvorbu co nejvíce k posluchačům. Nejnaplňující věcí je, aby se naše hudba spojila s lidmi. Dalším velkým pokrokem je změna člena, náš drahý přítel Danny Salinas se přesunul k jiné kapele. Po jeho odchodu jsme do kapely přivítali Oliviera Charlase na sólovou kytaru. Je to neuvěřitelný hudebník, skvělý člověk a má možná nejsušší smysl pro humor mimo Spojené království. Také jeho pes Brisket je roztomilý jako pokakánek.
Alan – Jsi schopen napsat 5 kapel od kterých jste se na svém začátku odrazili?
Julien – Abych byl upřímný, úplně nerozumím tomu, co myslíš tím „odražení“, jestli tím myslíš, že jsme se inspirovali. Co se inspirace týče, všichni jsme byli inspirováni velmi odlišnými umělci. Jako kapela jsme se hodně inspirovali z Titlefight, Basement a The Menzinger. Charlie, náš zpěvák a skladatel, byl inspirován Third Eye Blind a hodně mého raného bubnování bylo inspirováno britským post-punkem a novou vlnou.
Alan – Jak dlouho jste se věnovali práci na How To Get Over, a je to výhradně vaše tvorba, nebo jste měli někoho kdo vám s tím pomáhal? Na albu máte i hosty?
Julien – „How To Get Over“ bylo napsáno rychle, ale chvíli trvalo, než spatřilo světlo světa. Pronajali jsme si chatku v the sleepy mountains (Virginie) a během 3 dnů jsme napsali celé album. Bylo to krásné a zvláštní prostředí napsat album se spoustou nuancí. Byl to čistě náš výtvor, ale hodně nám pomáhal náš drahý přítel Pedro Aida, který produkoval, nahrával, mixoval a konstruoval všechna naše alba. Měli jsme hostující vokály od Dannyho Salinase (náš starý kytarista), Case Grahama (velmi talentovaný umělec z Richmondu), Maddison Turner (další neuvěřitelný umělec) a našeho nejstaršího fanouška a bestii (maskota) kapely Marca Dumase.
Alan – Než album vyšlo. Vy jste vypustili mezi lidi nějaké ochutnávky a video klip Birthday. Výsledky očekávání?
Julien – Když jsme vydali video k the Birthday, po kterém následovala videa – Clean a Our Golden Rule, chtěli jsme vytvořit různé styly videí, které by reprezentovaly naši hudbu. Vydávání videí k singlům je v našem hudebním žánru tradicí a upřímně si nemyslím, že to má takovou váhu jako dřív. Tím je hudba uměleckou formou, která zachycuje hodně emocí. Hledání umělců, kteří dokážou vytvořit vizuální reprezentace pro poslechový zážitek, je opravdu zábavný a naplňující proces. Pokud je něco zábavné, tak ohlédnout se zpět, kde jsme byli v určitém okamžiku tvoření. Prostě vývoj.
Alan – Jak se vám v současné době hraje v USA?
Julien – Asi takhle. Spousta kapel je v USA stále celoročně na turné. USA jsou plné rockových kapel a spousta z nich je neustále na cestách. Mezi námi čtyřmi není moc času na dovolenou, kterou bychom mohli věnovat turné, takže jsme se za ta léta toho projeli hodně. Snažili jsme se být kreativní, abychom oslovili co nejvíce lidí a přitom jsme se nevzdali naší práci. Což na nepřetržitém turné moc nejde. Je velmi těžké to udělat jako moderní kapela, bez konzistentního proudu show, ať už je vaše hudba jakkoli dobrá.
Alan – Co Evropa. Už jste si zahráli mimo USA?
Julien – V Evropě máme skvělou fanouškovskou základnu, za kterou jsme ještě neměli příležitost přijet. Totéž platí pro Argentinu a Brazílii; v těchto zemích máme tolik fanoušků, ale ještě jsme si neudělali čas se tam podívat. Pokud jde o hraní mimo USA, absolvovali jsme turné po Indii měsíc před uzamčením – COVID. Jakmile se svět začal otevírat, vydali jsme se na turné po Kanadě. Absolutním snem je dostat se do Evropy… snad brzy.
Alan – Ve zkratce. Popiš nám skladby a oč jde v textech jednotlivých skladeb. Co jste tím mysleli?
Julen – Než se do toho pustíme, je hudba, stejně jako každé umění, neuvěřitelně subjektivní. Každý člen kapely má svůj vlastní pohled na písně, stejně jako každý, kdo si udělá čas na jejich poslech; názor každého člověka je jiný. To je na tvorbě hudby krásné, naše interpretace je platná pro každého posluchače. Takže toto jsou moje popisy písní a nemusí nutně reprezentovat názory ostatních členů kapely.
Intro – Tato skladba byla dělána hned od začátku jako otevírák alba. Jakmile se dostanete přes úvodní ukázku, kapela se zřítí s pocitem finality, přestože je to první skladba, kterou na albu slyšíte. Tato píseň představuje probuzení do podivného dne a uvědomění si, že veškeré vaše úsilí bylo marné a nikam nevedlo. Dívat se kolem sebe a uvědomovat si, jak absurdní může být život a jak slabě držíme čas. I když jsou všechny tyto pocity zoufalství a marnosti platné, mohou existovat i vedle naděje a odolnost. Tato píseň udává tón pro album, které zpochybňuje spoustu věcí, které považujeme za samozřejmé, a zároveň ukazuje lásku k této podivné existenci.
Birthday – Náš hlavní singl je o čase. Je to vhodné téma, protože skladba se vymyká normálnímu tempu a pocitu, který běžně používáme u tvorby Sleave. Píseň představuje to, co s přibývajícím věkem představují narozeniny, téměř šokující připomínku toho, jak rychle čas letí a jak málo se ve skutečnosti mění. Cítíte se těžkopádně, líně, a pak vás zasáhne, když to nejméně tušíte.
Canary – Vždy jsme tuto píseň viděli jako naši rockovou hymnu „Foo Fighters“ haha. Osobně jsem chtěl přesvědčivé a přímé bicí intro a skladbu, která se kolem toho vytvořila. Toto je skladba odolnosti. Téma Canary v uhelném dole, který je signálem, když hrozí nebezpečí, je výstižné. Navzdory nebezpečím života odmítat dovolit, aby vás definoval.
Dead Friends, the Needle and the Damage Done – Tohle je Charlieho a má oblíbená. Tato píseň mi připomíná mou matku, komplikovanou ženu, která náhle zemřela před několika lety. Ona, stejně jako témata této písně, měla tolik potenciálu, ale život se neustále odehrával a nakonec vedl k místu, kde se v zrcadle sotva poznala. Je to píseň o naději, je to píseň o ztrátě, je to píseň o americkém duchu nebo o tom, co z něj zbylo.
Still – Toto je první mezihra, kterou jsme kdy napsali. Pro mě to vyvolává nostalgický americký pocit, který se trápí před případným vydáním Clean, naší další hymnické skladby.
Clean – Další píseň o odolnosti, znovu vstání, když vás někdo srazí k zami, o tom, že jste sami sebou, navzdory tomu, co od vás kultura, rodina nebo přátelé očekávají. Vždy jsme na tomto albu chtěli hostující vokály a původně jsme chtěli mít Lauru Jane Grace, charismatickou postavu, která neslevuje ze svých hodnot a stojí za tím, v co věříte. Maddison Turner skončila jako vokály a ona se k tomu perfektně hodila. Vhodná náhrada za Lauru. Maddison je laskavá, autentická osoba, která je nestydatě autentická a ve svém životě prokázala spoustu odvahy a odolnosti. Navzdory tichému vystupování ožívá, když zpívá a ukazuje sílu, kterou všichni máme hluboko v sobě.
Our Golden Rule – Achchchch, píseň o vztazích… není to nový koncept, o kterém se dá napsat skladba, neuvěřitelně příbuzný. Tato píseň ve mně vyvolává spoustu emocí. Je to připomínka nevyřčených pravidel, která můžeme vytvořit ve vztazích, a příběhů, které se formují a formují v průběhu času, když nekomunikujeme s našimi partnery. Je to píseň o lásce, kterou můžeme cítit k člověku a zároveň si uvědomovat, že jsme nešťastní. Je tu pocit celistvosti. Je to píseň o lásce, smutku, hněvu, zášti i vděčnosti, které zabírají stejný prostor. Upřímnost, přijetí, být člověkem.
Instead – Tato píseň je o závislosti a mentálních smyčkách, ve kterých můžeme uvíznout, když jsme závislí na fetu. Tato píseň mi připadá kruhová, když jsem psal bicí, intuitivně vycházelo to, co mi připadalo jako velmi kulaté výplně, které kolovaly kolem bicí sady. Nebylo to úmyslné, ale při zpětném pohledu mi to připadá velmi reprezentativní pro závislost, vzorec překonání, než znovu upadnete. Jde o to, že vždy existuje šance dostat se z koloběhu.
Go Lightly – Toto je milostná píseň. Je to o tom, že nikdy neočekáváte, že se s někým usadíte, ale když ho poznáte, uvědomíte si, že bez něj nemůžete strávit život. Jde o to uvědomit si, že příběh, který jste si celý život vyprávěli, vás už nemusí definovat, zvláště pokud vám brání být šťastní.
Getting Through – A nyní jsme na konci naší cesty. Po všech výzvách, po všem boji, po chvílích smutku, nejistoty a žalu se jednoho dne probudíte a uvědomíte si, že jste v pořádku. Kdybyste jen mohli říct svému minulému já, že by byli v pořádku uprostřed náročného zážitku. Skutečností však je, že bez boje nemůžete být v pořádku. Píseň začíná brutálně a přímočaře, pak znatelně odlehčuje, jak pokračuje. Je to píseň o naději, uvědomění si své hodnoty a co je nejdůležitější, uvědomění si, že život stojí za to žít. Máš toho dost, zasloužíš si naplňující život, teď ho jdi žít.
Alan – Díky za rozhovor, a snad možná, pokud bude příznivá doba, uvidíme se v Evropě někde na festivale.
Julien – Rádi bychom toto realizovali, na vaši výzvu jedeme směr Evropa!
Sleave from Richmond play alternative emo alt-punk and released their second full-length album in 2024. Their creation dates back to 2016. The title of the new album „How To Get Over“ should speak for itself. Several publishers in Europe and the USA undertook the publications.
Alan – Hi gang.
Julien – Howdy Alan, thanks for interviewing us! Julien Robert here, I’m the drummer for Sleave. “How To Get Over” does speak for itself, how is it speaking to you? As well as you, reader of this article…
Alan – „How To Get Over“ album, after how long did it came out after the last album? And the multi-label release, do you feel good about that?
Julien – “How To Get Over” came out about 5 years after our first album “Don’t Expect Anything” which is kind of crazy to wrap my head around. DEA (fun acronym no?) Reached so many more people than we expected it to and we were honestly unprepared for what to do next. The second we started getting a hang of the next steps after having a moderately successful album COVID hit. Over the lock down we wrote and recorded “How To Get Over” but waited 3 years before releasing it. It’s strange releasing this album now when it was so representative of where we were at the time, life has moved on, as has our musicianship, but HTGO is a bit of a time capsule to a strange time in our history as a band and as humans. Working with Sell the Heart (USA), Engineer Records (UK), Gunner Records (Germany), Sleepy Dog (France), and Fuck it All (Brazil), has been a really fulfilling experience. It took a lot of organization as you could imagine but everyone has been incredibly supportive and we’re so grateful that we’ve had the opportunity to work with them.
Alan – I wrote about you 5 years ago, it’s been a long time. You had come quite a long way. Tell us the development, continuation in the present times.
Julien – It has been a long time! I’d say we’ve all grown up and have more to say than we did back then. With time and life experience we’ve evolved as humans thus as musicians and are still plugging away at getting our music into as many ears as possible. The most fulfilling thing is for your music to connect to people. Another big development is we had a member change, our dear friend Danny Salinas moved on to other things, since he left we welcomed Olivier Charlas into the band on lead guitar. He’s an incredible musician, a great person, and has possibly the driest sense of humor outside of the UK. Also his dog Brisket is cute as shit.
Alan – Can you list 5 bands that you bounced off of when you started?
Julien – To be honest I don’t quite understand what you mean by “bounced off”, if you mean we were inspired by, or played with early on. As far as inspiration is concerned, we were all inspired by very different artists. As a band we took a lot of inspiration from Titlefight, Basement, and The Menzingers. Charlie, our singer and songwriter, was really inspired by Third Eye Blind, and a lot of my early drumming was inspired by British post-punk and new wave.
Alan – How long have you been working on „How To Get Over“ and is it entirely your creation or did you have someone helping you with it? Do you have guests on the album?
Julien – “How To Get Over” was written quickly but took a while to see the light of day. We rented a cabin up in the sleepy mountains of Virginia and over the course of 3 days wrote the entire album. It was a beautiful and strange setting to write an album with a lot of nuance. It was entirely our creation but we had a lot of help from our dear friend Pedro Aida, he’s produced, recorded, mixed, and engineered all of our releases. We had guest vocals from Danny Salinas (our old guitarist), Case Graham (a very talented artist in Richmond), Maddison Turner (another incredible artist), and our oldest fan and band bestie Marc Dumas.
Alan – Before the album came out. You released some samples and a video clip of „Birthday“. Expected results?
Julien – In releasing the Birthday video, followed by videos for Clean, and Our Golden Rule, we wanted to create different styles of videos to represent our music. Releasing videos for singles is a tradition in our genre of music and frankly I don’t think it holds as much weight as it used to. But with that, music is an art form that captures a lot of emotion. Finding artists who can create visual representations for an auditory experience is a really fun and fulfilling process. If anything, it’s fun to look back on where we were in a moment in time.
Alan – How are you doing in the US at the moment?
Julien – About as well as a band can do when they’re not consistently touring. The US is FULL of rock bands and a lot of them are constantly on the road. Between the four of us, there isn’t a lot of vacation time that can be dedicated to touring so we’ve shot ourselves in the foot over the years. We’ve tried getting creative to reach as many people as possible while not giving up our jobs to tour non-stop. It’s very hard to make it as a modern band without a consistent stream of shows coming down the pipe, no matter how good your music is.
Alan – What about Europe. Have you played outside the US yet?
Julien – We have a great fanbase in Europe that we haven’t had the opportunity to play for yet. Same thing goes for Argentina and Brazil; we have so many fans in these countries but haven’t made the time to go down there yet. As far as playing outside of the US, we toured India a month before the COVID lockdowns. Once the world started opening up, we toured Canada as well. The dream is absolutely to get over to Europe… soon.
Alan – In a nutshell. Describe the songs to us and what’s going on in the lyrics of each song. What did you mean by them?
Julen – Before diving in, music, like all art is incredibly subjective. Every member of the band has their own take on the songs, as will anyone who takes the time to listen to them; everyone’s opinion is valid. That’s the beautiful thing about creating music, our interpretation is just as valid as the listeners. So with that being said, these are my descriptions of the songs and don’t necessarily represent the opinions of the other members.
Intro – This song was always going to be the intro to the album. Once you get past the introductory sample the band comes crashing in with a sense of finality, despite the fact that it’s the first music you hear in the album. This song represents waking up one day and realizing that all of your efforts have felt futile and have led nowhere. Looking around and realizing how absurd life can be and how tenuous our grip on time is. While all of these feelings of despair and futility are valid, they can also exist alongside hope and resilience. This song sets the tone for an album that questions a lot of the things we take for granted while showing a love for this strange existence.
Birthday – Our lead single is all about time. It’s a fitting theme since the song falls outside of the normal tempo and feel that we normally go for with Sleave songs. The song represents what a birthday represents as you get older, an almost shocking reminder of how quickly time flies by and how little actually changes. It feels lumbering, lazy, then hits you when you least suspect it.
Canary – We always saw this song as our “Foo Fighters” arena rock anthem haha. I personally wanted a compelling and direct drum intro and the song kind of formed around it. This is the song of resilience. The theme of a canary in a coal mine, being the signal when danger is afoot, is apt. Despite the dangers of life, refusing to allow it to define you.
Dead Friends, the Needle and the Damage Done – This is Charlie and my favorite song. This song reminds me of my mother, a complicated woman who passed away suddenly several years ago. She, like the themes of this song, had so much potential but life kept happening eventually leading to this place where she could barely recognize herself in the mirror. It’s a song about hope, it’s a song about loss, it’s a song about the American spirit, or whatever is left of it.
Still – This is the first interlude we’ve ever written. To me it invokes a nostalgic Americana feel that is plodding before the eventual release of Clean, our next anthemic track.
Clean – Another song about resilience, getting up when you’re knocked down, being your authentic self despite what culture, family, or friends expect of you. We always wanted a guest vocal on this album and originally wanted to have Laura Jane Grace, an emblematic figure of not compromising your values and taking a stand for what you believe in. Maddison Turner ended up doing the vocals and she was the perfect fit and a fitting replacement for Laura. Maddison is a kind, authentic person who is un-ashamedly authentic and has shown so much resilience in her life. Despite a soft spoken demeanor, she comes to life when she sings and shows the power that we all have deep within ourselves.
Our Golden Rule – Ahh a song about relationships… it’s not a new concept to write a song about but it’s one that is incredibly relatable. This song brings up a lot of emotion for me. It’s a reminder of the unspoken rules that we can create in relationships and the narratives that form and take shape over time when we don’t communicate with our partners. It’s a song about the love that we can feel for a person while realizing that we’re unhappy. There’s a feeling of wholeness. It’s a song about love, sadness, anger, grief, resentment, and gratitude all occupying the same space. Honesty, acceptance, being human.
Instead – This song is about addiction and the mental loops we can get stuck in when we’re dependent on substance. This song feels circular to me, when I was writing the drums, what intuitively came out were what felt like very round fills, circulating around the drumset. It wasn’t intentional but in hindsight it feels very representative of addiction, the pattern of getting over before falling again. The thing is, there’s always a chance to get out of the cycle.
Go Lightly – This is a love song. It’s about never expecting to settle down with a person but as you get to know them realizing that you can’t spend your life without them. It’s about recognizing that the story you’ve told yourself your entire life doesn’t have to define you anymore, especially if it’s keeping you from being happy.
Getting Through – And now we are at the end of our journey. After all of the challenges, after all of the struggle, after the moments of sadness, uncertainty, and grief, you wake up one day and realize that you’re okay. If only you could tell your past self that they’d be okay in the middle of a challenging experience. The reality though is you couldn’t be okay without the struggle. The song starts brutal and straightforward then noticeably lightens as it goes on. It’s a song about hope, realizing your worth, and most importantly, realizing that life is worth living. You are enough, you are deserving of a fulfilling life, now go live it.
Alan – Thanks for the interview, and maybe if the timing is right we’ll see you somewhere in Europe at a festival.
Julien – We’d love to make that happen, we’re at your beckon call Europe!
