Snad není pochyb, že by někdo skupinu Precedens neznal, alespoň z doslechu. Na hudební scéně je 40 let. Tak jsme si je pozvali i k nám na festival South of Heaven.
Dofáme že jsme vás tím potěšili. Neb myse na tuto stálici tuzemské rockové scény velice těšíme.
A zde přinášíme odlehčený rozhovor.
Martin – Tak tedy Heavy odlehčeně – moc se těšíme a věřím, že jsme natolik s novým obsazení skvělých, o generaci mladších, muzikantů natolik přitvrdili, že to vzájemně dáme s radostí a nebesky Heaven.
Alan – Ahoj bando. Kdy jste se dozvěděli o tomto festivale?
Martin – No, díky vašemu laskavému pozvání. Přiznám se, že historii fesťáku neznám a o to větší je to výzva. Když vidím tu plejádu kapel tak přemýšlím, zda bychom se neměli pro ten večer přejmenovat na Precedenss. V každém případě se moooc těšíme a věřím, že si radost předáme vzájemně!
Alan – Když jste se o festu dozvěděli, koukli jste i na předešlé ročníky? Nebo South of Heaven mapujete dýl?
Martin – Ano, neuvěřitelná práce a dramaturgie – skwělé! Ne, že bych znal každou z těch kapel, ale alespoň budeme mít příležitost je slyšet a vidět! To je na fesťácích taky dobrá terapie.
Alan – Tuto otázku pokládám pokaždé, u každého ročníku, tak ji položím i vám. Už jste hráli někdy v lomu? Co na to říkáte?
Martin – Hráli jsme na mnoha místech, ale myslím, že v lomu to bude poprvé! Bude to takový bod lomu. (smích)
Alan – Prozraďte nějaká zajímavá místa kde jste si už zahráli koncert, nebo festival. Třeba vlak, letadlo, loď, strž …..?
Martin – Jednou jsme hráli (ještě v jiné sestavě) pro kamarády v Mikulově, ve stodole jednoho z nich. Nad podiem byl prostor s podivuhodnými krámy z nichž nejvíc nás zaujaly staré sáňky – byl to tak malý prostor, že jsme na ně dosáhli. Byl to trochu bizár – pak začalo lejt a my jsme šli lejt do krčmy… (smích) No, a mnohokrát jsme zas hráli na tak velkých podiích, že jsem na své spoluhráče pomalu ani nedohlédl.
Alan – Co u vás nového, zajímavého? Album, změna v sestavě atd ….?
Martin – Zásadní změny v obsazení nastaly před dvěma roky. Postu zpěvačky se ujala Daniela Langrová a kromě mého klávesového souputníka Pavla Nedomy se kapela přeobsadila mládeží kolem čtyřiceti let. Někteří nebyli na světě, když jsem se Saharou Hedlem kapelu zakládal… Na albu pracujeme a věřím, že vyjde v příštím roce. Písničky přibývají k radosti celého kolektivu. Máme hotovy tak dvě třetiny. Je to chvílemi dost ostrej rock překvapivě. Myslím, že s novým obsazením přišla nečekaná energie.
Alan – Na South of Heaven přivezete co? Myšleno v repertoáru? A nebo i pokud s sebou povezete nějaké překvapení, ven s tím.
Martin – Možná pro mnohé budou překvapivé nové aranže starších věcí a písně s toho připravovaného alba, které jsou poměrně ostré. Ale uslyšíte i Soumrak bohů, Dobu ledovou a třeba Berlínskou zeď – žádné strachy!
Alan – Co děláte když nehrajete?
Martin – Jsem vystudovaný malíř – takže v podstatě každý den v ateliéru. V současné době probíhají čtyři výstavy společné a jedna samostatná bude mít vernisáž 19.června a potrvá do 25. srpna. Ta je v Hradci Králové v galerii krásného funkcionalistickém kostela sv, Ambrože. Mám obě své profese na plný úvazek! Jsem blíženec – takže trochu paranoia.
Alan – Bylo by něco, co na sebe prásknete, a nikde jinde jste to ještě neřekli, nebo nenapsali?
Martin – To je na knihu, ale ta by v každém případě měla vyjít až po mé smrti pro jistotu! (smích)
Alan – Na co (nač), nebo na koho se na festivale South of Heaven nejvíce těšíte?
Martin – Na Tebe, na sebe, na všechny muzikanty i posluchače. Řekl jsem to hezky?!
Alan – Díky za rozhovor pro nás a pro návštěvníky festivalu South of Heaven. Uvidíme se na pódiu. Se mnou určitě, já jsem ten co to vše uvádí a v čas vás z pódia vyžene kvůli prostoru pro další kapelu.
