Alan Rohan
LOMOR
rozhovor se skupinou Lomor
Z Reunion (ostrov Francie)
Návrat k oldschool thrash metal. Lomor poměrně mladá skupina, která vznikla v roce 2018 (pokud přimhouříme oko) zabrousila do klasiky – staré školy thrash metalu, a udělala v jejím případě velmi dobře. Mladá návaznost na zaběhlé kapely jakými jsou Slayer nebo Testament, sklízí nemalé úspěchy. Pokud to takhler půjde dál, a já pevně doufám že ano, za pár měsíců, maximálně několik málo let tu budeme mít drtičku, která bude vyprodávat velké festivaly.
Alan – Ahoj Lomor. Až na pár jedinců, vaše kapela v Česku a asi ani na Slovensku není až tak známá, i když už od konce loňského roku sem tam padli zmínky v některých časopisech. Takže by jstese nám mohli představit.
Eric – Ahoj Metal Heart! Jsme power thrash trio. Lomoru se skládá z kytara, basa, bicí a zpěv. Vytvořili jsme thrashové album podobné staré škole... Možná ještě s nádechem metalcore a punku. A ano, jsme z malého ostrova který se jmenuje „Réunion“, zámořský departement Francie. Jmenuji se Eric, jsem kytaerista a vokální zpěvák. Jsem rád že jste si všimli naší skupiny.
Alan – Lomor je vaše společná skupina, kdo kde hrál před Lomor.
Eric – Osobně je Lomor můj druhý skutečně velký projekt. Dříve jsem byl známý jako "Babouk", ve skupině "Black Babouk", kde jsem opět hrál na kytary a tpíval. Kapela hrála v letech 2006 až 2016. Black Babouk byli spíše fúzí nasycených kytar, zvuků místních obyvatel našeho ostrova nebo jiných velmi odlišných stylů hudba.
Alan – Vznik skupiny se datuje na rok 2018, je to pravda? Nebo tomu je trochu jinak?
Eric – Tak, Gurvan (bicí) a já, jseme se sešli v roce 2018. Ale opravdu jsme projekt zahájili v polovině roku 2019, co jsme se zúčastnili koncertu pocty pro Slayer v našem kraji „Studiotic“, Micha (basa) se k nám přidal na začátku roku 2020.
Alan – Menší (velký) problém byl. Že jste vlastně vznikli v době pandemie. Vaše prvotina byla Kanyar L'Enfer, co nám k tomu napíšeš?
Eric – Jo, k čertu, když vidíš, že to celé zasáhlo tvůj projekt... ha ha ...! Tady na ostrově jsme ten dopad pocítili méně než v Evropě nebo jinde. Ta věc trvala trochu déle. Nakonec jsme měli velké štěstí, že jsme během pandemie odehráli několik skvělých koncertů. Kanyar L'enfer nebyla naše první skladba, ale byla první se znovusjednocenými texty v kreolském jazyce. Tady na ostrově je to náš druhý mateřský jazyk. Rozhodli jsme se ji tedy vydat co nejdříve na platformách. Chtěli jsme nějaké materiály, abychom mohli rychle komunikovat a nabízet náš projekt.
Alan – Hned od roku 2022 jste začali pracovat na dlouhohrajícím albu. Tomu jste se vlastně věnovali celý rok. Začli jste v lednu, a album CD/LP vyšlo v prosinci, to je dlouhý běh.
Eric – Ano, bylo to dlouhodobé z mnoha důvodů. Za prvé, od začátku jsme se rozhodli, že zkusíme udělat "skutečnou" produkci pro album, abychom upoutali pozornost co největší okruh lidí. Na začátku roku 2021 jsme tedy kontaktovali Sébastiena Camhiho z ArtMusic Studio ve Francii a on projekt přijal. On je docela vytížený a velmi žádaný člověk! Na získání slotu jsme tedy museli čekat téměř jeden rok. Navíc nám trvalo velmi dlouho, než jsme dokončili všechny detaily každé písně. Udělali jsme spoustu dem sami, abychom byli připraveni na den D na skutečné natáčení. Nakonec jsme čelili určitým problémům s výrobou vinylu nebo stanovením data vydání. Ale zvládli jsme to ha ha ha.
Jsme rádi, že jsme na tomto vydání mohli spolupracovat se Sébastienem Camhim! Zvuk, který produkoval, je úžasný a v souladu s našimi písněmi.
Alan – Ještě zůstaneme u roční práce. Vy jste vždy do světa vypustili skladbu jak byla hotová? Nebo jak vše vlastně probíhalo? Protože čekat rok na dokončení alba, a pak teprve shánět hraní, tím by jste se zabili na celý rok.
Eric – Přeně, Lomor je mladý a nikdo od nás nic nečekal. Zpoždění bylo dlouhé, opravdu jsme se snažili udělat něco velkého a viditelného. Takže jsme si dali záležet, aby dílo bylo dokonalé, a bez chyb!
Alan – Nahrávání, mixování, mastering a pomáhal vám ještě někdo?
ric – Zaplatili jsme za to celkem dost peněz. Tohle byla sázka! Takže jsme kontaktovali profesionály z hudebního průmyslu, aby nás doprovázeli (Zmínil jsem se o Sébastiene Camhi? Lol!). Pro mastering nás Sébastien spojil s Kai Stahlenbergem z Kohlekeller Studio v Německu. Mnoho lidí a přátel nám během celého procesu velmi pomohlo s mnoha dalšími aspekty: výroba videí, fotografie, propagace a další. Chtěl bych poděkovat některým z nich jako Ian, Nico, Miky, Tic a další, které zde nemohu zmínit, protože by vám to zabralo sto stran časopisu ha ha...
Alan – K albu vyšel i video materiál. Na jakou skladbu? A reakce lidí?
Eric – Naše nejsledovanější hudební videa jsou „The Great Defender“ s 11 tisíci zhlédnutími. Řekl bych, že lidé byli dosti ohromeni, když to poprvé viděli. Nicolas z Kissiprod.SiPik udělal na tomto videu skvělou práci. "Psykoz" byl také vydán před několika měsíci a bylo to více "sweat-ish" nebo "crowd-ish", víte! A další rock'n rollové věci.
Alan – Vy jste docela rychle obsadili prestižní metalové festivaly, alespoň v Reunion. Oslnili jste toliko svou hudbou/tvorbou?
Eric – Přesně... Myslím, že lidé na ostrově nečekali až takovou kapelu tohoto stylu. Před vydáním alba, bylo spoustu nadšenců, kteří hledali pro nás kluby i festivaly. Omáčka zabrala, návštěvníci klubů byli spontální a ůžasní. I my jsme sklidili spoustu chváli za tvorbu. Hodně nás tady podporují. Tady na ostrově jsou tyto metalové kapely v různých žánrech (Warfield, The Hill is Burning, Feed The Ire, Behind our Reflections...), ale Thrash tu podle mě až do teď chyběl...
Alan – K dalšímu úspěchu. V letošním roce 2023, jedete spoustu koncertů. Ale i docela velké tour po Francii. Informace?
Eric – Pracujeme na tom. Potíže jsou pro nás obrovské (letenky, vše organizovat odtud, doprava, zařízení atd.). Máme povzbudivé vodítka. Zatím není potvrzeno, ale doufáme, že budeme ve Francii v září nebo říjnu, možná v prosinci tohoto roku.
Alan – Krom Francie, máte nabídky i mimo ostrov a Francii? Festivaly?
Eric – Jo, už jsme zarezervovaní na "Maytal Festival" 6. května na ostrově Mauritius. Toto je náš malý sesterský ostrov kousek od nás v Indickém oceánu. Jsme velmi rádi, že můžeme být letos přítomni na tomto festivale. Nemůžeme se dočkat, až spálíme pódium!
Alan – Kladnou chválu jsme se mohli dočíst i v různých zine. Kde všude o vás už psali? V kterých rádií jste hovořili? A vůbec vychvalte se, máte co chválit.
Eric – Ano, měli jsme hodně pozitivních ohlasů z hudebního průmyslu obecně a hodně webzinů o nás psalo. Jsme velmi vděční za tyto články a rozhovory. Na toto jsme velmi hrdí. Naprostá bomba (zatím) je číslo 238 časopisu „Rock Hard Magazine“ vydaný 6. ledna tohoto roku po celé Francii. M. Charlelie Arliche nám udělal tu čest vystoupit v sekci časopisu "De plus en plus net". Myslím, že můžeme říci, že náš thrash je new wave thrash, jak se říká, ale s více oldschoolovými kořeny nebo méně festovní než současná thrashová produkce. Fakt nevím ha ha ha...
Alan – Předpokládám, že jste velcí fanoušci Slayer. Propojení vaší hudby a tvorby Slayer? Mě (nás) jste oslovili, opravdu hodně.
Eric – Když jsem byl teenager, objevil jsem veškerý starý thrash 80. let a uchvátilo mě to. Když jsem vzal kytaru, přirozeně jsem se snažil reprodukovat jejich hudbu a držet se to. Pro mě nebylo pochyb, že to je to, co bych chtěl hrát. Začal jsem hrát riffy Jamese Hetfieldse, které znáte. Říkal jsem, že mě naučil hrát na kytaru! Pak přišel Kerry King v mém hraní z epochy "Black Album"... a tím to vše začalo!!!!!
Alan – Mírně celý rozhovor odlehčíme. Máte nějaké vtipné historky (story) při natáčení alba, nebo videoklipu?
Eric – To ano, sekce z "The Great Defender" byly velmi vzrušující a zábavné. Opravdu jsme se bavili, že jsme to zvládli. Pamatuji si, jak jsme zblízka zalili naše tváře krví. Tuto noc jsme pili krev, doslova. Nevěděl jsem, že krev je tak sladká! Ha ha ha
Alan – Díky za rozhovor. A pokud ne letos, tak snad příští rok, se uvidíme někde v Česku, nebo Německu, nebo na Slovensku na festivale. Máte co ukázat.
Eric – Děkuji moc za tento milý rozhovor. Doufáme, že budeme cestovat na velké show, na velké turné. Sdílejte, lajkujte, propagujte nás, protože naše hudba si žádá, aby byla vidět...
