Alan Rohan
MOPED 56
Rozhovor se skupinou Moped 56
punk rock Beroun.
Alan – Ahoj. Tak poprvé budeme spolu dělat rozhovor po 40 letech. S Čokem jsem nějaké ty rozhovory měl.
Vojta - Ahoj Alane. No to víš, musel sis na nás počkat až to pořádně uzraje a s odstupem času se dozvíš věci, které bychom před tím asi nepustili. Teď to přeci jen vidíme trochu jinak. Z původní sestavy jsem zůstal sám, ale vystřídalo se tu dosti dobrých člověků.
Alan – Vy jste přelomovou skupinou. Míně před a po roce 1989. Kdo stál v době bolševika u zrodu skupiny?
Vojta - Já, Ota Marek - basa, Ota Bekárek - kytara a Milan Balcar na bicí. Bylo to období kolem roku 1982. Celý to vzniklo ze skupin Horizont, Kolezy, Motorové kolo. No a já jsem ještě v sedmdesátých letech hrál v kapele Gemini.
Alan – Formování skupiny Moped a její tvorby na prvopočátku byl kdo? Docela by mě zajímalo, proč jste si vybrali hrát punk? (při formování tvorby kapely)
Vojta - Hele, v tý době se u nás hrál takovej divnej rock a ten se mi moc nelíbil. Zkusili jsme to dělat jinak, no a dopadlo to, jak to dopadlo. V roce 1983 přišel na bicí Jirka Chlumecký a dal tomu takovou tu novovlnnou tvář. Do punkrocku nás začli řadit kolem roku 84 – 85, kdy do Mopedu přišel Vilda Čok. Většinu textů a hudby jsem dělal já. Na Beat salonu v roce 1983 nám každý říkal, že s novou vlnou nemáme šanci. No a nakonec jsme Beat salon vyhráli. Poslouchali jsme vesměs novou vlnu a punk. Já měl ještě své Stouny a Zeppelíny.
Alan – Kdo všechno skupinou prošel? A kam přešel? U Čoka to asi víme všichni.
Vojta - No to se budu muset hodně zamyslet. Začátky Milan Balcar - bicí odešel do Katapultu, Vilda do Výběru, Jirka Chlumecký - bicí do ZOO a začal dělat hudbu k filmům. Ota Bekárek a Ota Marek šli hrát profi ani nevím kam. V 1984 jsem zůstal sám a přišel Standa Šmeral na bicí a Vaculík na basu, toho nahradil Vilda Čok. Později Karel Dvořák na basu, kterej tam byl až do roku 20O1. A další basák Karel Adam odešel do Kreysonu. Karel Šůcha, dnes Laura a její tygři, dělal konkurs na basáka. Éra kolem roku 2001 končila v sestavě – já, Karel Dvořák – basa, Marek Bureš – kytara a Martin Bureš – bicí. Vše začlo opět kolem roku 2010 v sestavě Vojta – kytara, zpěv, Ondra Žižka – bicí, Toník Košata basa a Míra Čech kytara. To už byl Moped 56. V roce 2014 opět ve třech, na bicí Adolf Vitáček a současnost Já, basa Jan Jašek, bicí Patrik Kořínek. To je lidí.
Alan – Před rokem 1989 jste vyšli u Pantonu. A krom roztáčených kazet z vystoupní, měli jste dema?
Vojta - Jo, u Pantonu vyšel singl v roce 1985 s písničkama Válka a Pro peníze peníze. Demo jsem udělali a chtěli jsme ho vydat. U Supraphonu jsme ale s Elpíčkem nepochodili – nějakej človíček chtěl být pod osmi písničkama napsanej jako autor. Tak jsme to zamázli. Kontrolu zakázali a Autobus se natočil jako klip do Hitšarády.
Alan – Po pádu bolševika vychází u Sopraphonu SP hned v roce 1990, opět velmi dobře. Takže tady by to možná chtělo trochu probrat alba vzestupně.
Vojta - To bylo období, kdy nám vyšly písničky na kompilacích Rockový maratón – který chce Supraphon vydat znovu. V roce 1990 vychází singl Musím zas dál a Zlá noc. A hned potom Smutný ráno a Víckrát už k tobě nejdu u P R – Olda Říha. To víš že jsme album chtěli, ale přesně naopak se to všechno nějak zadrhávalo. Všude byli stejní lidé a bylo to hodně těžké něco prosadit. Až teprve po nějaké práci pro pana Svobodu a pana Vaculíka, jsme v roce 1992 vydali u Supraphonu první placku s názvem Nenech si to ujít. Točilo se to na Slovensku v Martině ve studiu skupiny Team a pomáhal nám kytarista Teamu Dušan Antalík. Jeli jsme tam natáčet jako MOPED a před vydáním nám bylo sděleno, že se musíme přejmenovat – proto vznikla Lady Jane. Po roce jsme smlouvu na tři LP vypověděli a název jsme vrátili zpět – MOPED. V roce 1997 jsme vydali placku Čekám tu na tebe a v roce 2000 vychází album Ježišimarja.
Alan – Moped 56, ačkoliv v povědomí jste, ale nevyletěli jste tak vysoko jako SPS, Do řady!, Plexis atd ..... Nikam jste se nedrali? Protože v prvopočátku v letech 1990, těch možností bylo mnohem více, nežli je teď.
Vojta – Nebyli jsme tou pravou ortodoxní punkovou kapelou. Po odchodu Vildy se to víc přiblížilo k rocku. Punkeři s námi sice hráli a bylo to skvělé, ale nebrali nás mezi sebe, neboť jsem je vždycky dráždil tím, že nemůžou punk jenom hrát, ale musí ho i žít. To oni nedovedli pochopit. No a my jsme punk nežili, jen jsme z něj čerpali. No a v neposlední řadě jsme přišli o manažéra, neboť vypovědět firmě smlouvu bylo i na tehdejší poměry docela drzé. Mnoho dveří se mi tím zavřelo.
Alan – Pády, rozpady, vzestupy - Moped 56?
Vojta – Největší pád byl v roce 2002, kdy jsem musel, kvůli mým osobním problémům, nechat na dlouhých pět let hraní. Nebylo to jednoduché. Pak se do toho přimotal těžký úraz páteře a dvě plicní embolie a bylo hotovo. V roce 2OO7 jsem už nevydržel a založil kapelu Pins and Needles a rok po té jsme vydali CD s názvem 200 Miliónů pokusných králíčků. Byla to super jízda. CD jsme točili u Miloše Dodo Doležala v Žirovnici, jako dvě poslední placky MOPEDU. No a v roce 2012 jsem obnovil činnost MOPEDU a přidal jsem ke jménu číslici 56. MOPED 56.
A už to zase jelo. V roce 2013 vydáváme VoCoDe. Hrajeme v čtyřech. Po celý republice a zas je to řízlí tím punkrockem. V roce 2015 vydáváme Eyes On The Sky a vracíme se do trojky. Je to pohoda a líbí se nám to. V roce 2019 vydáváme CVOKHAUS, kde na basu hraje Pepa Nesnídal a zas točíme u DODA. No a jako úplnou novinku jsme vydali v červnu 2022 placku RetroBox, kterou snámi dělal Lukáš Musil. Jsou to věci z období působení Vildy Čoka – také na ní má dvě pecky.
Alan – V posledních 5 letech, jste se opět trochu rozjeli, což je dobře. Co vše jste odehráli?
Vojta – Jo jo, když se to začalo rozjíždět přišel Covid, zákazy a konec hraní skoro na dva roky. Trochu se to nakoplo v roce 2021, ale pak přišli mé čtyři operace – obě ramena a obě kolena. Končilo to v červnu 2022. Tak si to dovedeš představit. A zas to rozjíždět a sil už je málo. Ach jo. Ale v červnu jsme pokřtili v Berouně na náměstí RetroBox – křtil nám to skvělej kytarista Michal Pavlíček, pak nějaké hraní s Tublatankou, nějakej fesťák, Berounský Letorosty, pardubická Ponorka a bylo to celkem fajn. Jen ten manažér nám stále chybí.
Alan – Byli jste pozváni i na fest Pod parou. Nějaké další festivaly které byli se zaměřením na Punk?
Vojta – Na fest Pod parou jsme zváni nebyli, kdyby jo, tak jsme tam hráli. Punková komunita s námi nepeče, neboť v kapele bubnoval Áda Vitáček a nějak jim neseděl. Takže těch festíků s pankáčema bylo jak šafránu.
Alan – Poslední album zde máme v roce 2019. Co nového na rok 2023 chystáte? Krom trik, čepic a podobně?
Vojta – Poslední album je červen 2022 – RetroBox. Je to album které jsme chtěli vydat v roce 1985, ano v roce 1985, ale nevyšlo to a Demo zůstalo na firmě a od té doby se ty písničky vůbec nehráli. Minulý rok se mi ta kazeta s demo snímkama dostala do rukou a Wárneři se snámi domluvili a album jsme natočili a vydali.
Alan – Na rok 2023, máte už nasmlouváno hraní?
Vojta – Něco málo, ale začínáme spolupracovat s Petrem Harry Lébrem, tak máme velké plány to konečně pořádně rozčísnout.
Alan – Nějaké zajímavé události, třeba i vtipné z hraní na koncertech, nebo festivalech?
Vojta – Hele vtip a srandu tam dneska musíš udělat sám, neboť dneska je to všechno jinak. Každej kouká, jako kdybys mu chtěl přestříhnout struny. Dneska je každej vopatrnej. Nevím co se děje, ale mě je to fuk, jedem tu svou, tkže když mi někdo řekne, že tuhle písničku si nepřejí sponzoři aby zazněla, tak stejně zazní. No a kecy jako že – jo s váma hraje Áda, tak to né, někdy příště…to je dneska docela smutný. Prachy zbytečný jsou vítečný.
Alan – Podobná otázka, ale za bolševika když jste hráli?
Vojta – To bylo politikum. Prostě telefon… jestli nepojedete hrát do Sokolova – tak vás zejtra zrušíme. A jiné. Jo von s váma hraje Čok, tak to si vás ohlídáme. Úsměvný, ale smutný.
Alan – A ještě jednou u toho bolševika. Vtipné akce, které byli skoro až na kriminál?
Vojta – No nejpeprnější – když před gala koncertem v Sokolově, si Vilda patnáct vteřin před nástupem na plac, propíchl tvář sichrhajckou. To bylo točo. Švorcová řvala… Vy už si v životě nezahrajete. A vidíš, hrajeme.
Alan – Díky za rozhovor, doufám že do 1/2 roku uděláme další, a uvidíme se snad na festivale okolo Berouna, protože se proslýchá ........ ale nebudeme předbíhat.
Vojta - Nebudem předbíhat. Ale někdy a někdy s tím Vildou přeci je ještě zabejkáme.
