Alan Rohan
ROBERT MOSS
Rozhovor s Robertem Mossem, k jeho tvorbě
Alan – Ahoj Roberte, jsi hodně známej, ale ne u široké veřejnosti. Tak se nám představ.
Robert – Mám za sebou komplikovanou minulost, ale během mnoha vzestupů a pádů jsem vždy byl muzikant. Někdy to byla jediná věc, která mě držela nad vodou... psaní hudby a písní, jen abych zůstal ve spojení s realitou. Ale nakonec… zvláště po setkání se svou ženou… jsem našel klid a štěstí.
Alan – Většinu svého dětství jste strávil s hudebními nástroji. Na jaké hudební nástroje hraješ? A jaký k nim máš vztah?
Robert – Skládání nebo psaní hudby bylo vždy mým hlavním zaměřením. Pro mě jednou z radostí je, učení na nový hudební nástroj. To mě vždy inspiruje k psaní nové hudby. Necítím se jako virtuos nebo dokonce odborník na žádný nástroj, ale jako mladý jsem hrál na klarinet v mládežnických orchestrech a v kapelách jsem hrál na kytaru, basu, saxofon, mandolínu a klávesy. I když teď píšu hlavně novou hudbu na klavír.
Alan – Studoval jsi hudbu. Jaké zaměření? A po studiích jste se věnoval pouze orchestrální hudbě? Nebo i jinému hudebnímu žánru?
Robert – Na klarinet jsem se učil ve školních letech, na zbytek nástrojů jsem byl samouk, i když jsem měl hodiny elektrické kytary na Sydney Conservatorium of Music, studoval jsem na univerzitě orchestrální skladatelství, ale opustil jsem univerzitu. Když jsem byl mladý a hrál v kapelách… jedna věc vedla k druhé. Předtím, než jsem se naučil být zvukař a produkovat hudbu, tak jsem hrál ve studiích na různé nástroje. Tohle všechno bylo učení v práci. Nakonec jsem si vydělával na živobytí téměř 20 let skládáním hudby pro film a televizi.
Alan – z tohoto důvodu jsem položil předchozí otázku. Vaše album Desire jsou vlastně dvě varianty, které na sebe navazují. Filharmonie a pop.
Robert – Myslím, že moje předchozí odpověď ukazuje, že jsem po celý svůj hudební život osciloval mezi populárními hudebními žánry a orchestrální hudbou, takže jsem se ocitl u spousty písní, které jsem nikdy nevydal ani nedokončil, a říkal jsem si: „Co s tím můžu dělat? tyto písně budou speciální a jedinečné? A odpověď, která mi přišla, bylo vytvořit dílo, které, i když má v podstatě podobu populárních písňových stylů, bylo komponováno také pro autentický orchestr a orchestr nebyl maskován rytmickou sekcí ani přehlušen elektronikou.
Alan – Zůstaneme u alba Desire. Máte tam dvě velká jména, Fifi Rong a Martyn Ford. Proč jste si je vybrali?
Robert – Vzal jsem tedy svůj nápad na Western Sydney University a byl přijat na doktora výtvarných umění v hudební kompozici, který snad bude dokončen v letošním roce. Můj hlavní vedoucí, docent Bruce Crossman, mě povzbudil, abych prozkoumal mezikulturní aspekty mých myšlenek, protože jsem s ním diskutoval o tom, jak mě moje žena, která je Číňanka, seznámila s tradicí populární hudby v Číně, kde se hraje podobným způsobem jako orchestruji já. Nakonec mě napadlo přeložit výběr mých písní do mandarínštiny.
Brzy poté, co byly písně přeloženy do mandarínštiny, jsem potkal německého digitálního distributora se sídlem ve Francii, Hellmuta Wolfa. Hellmut byl na návštěvě Austrálie se svou ženou, která je moje stará kamarádka. Přišli k nám na večeři v roce 2019 a já jsem Hellmutovi ukázal co dělám. Zeptal se, co potřebuji, aby se projekt dostal do reálného světa. Řekl jsem, že potřebuji někoho, kdo by uměl zpívat v mandarínštině a angličtině intimním, moderním stylem, a potřeboval jsem nahrát orchestr. Hellmut tedy objevil Fifi Rong a spojil nás. Fifi je ideální pro mé písně. Hellmut mi také dal kontakt na Martyna Forda, který se do projektu bytostně zapojil.
Alan – Album Desire je volným pokračováním vaší tvorby. Jak jste zvolili kontinuitu?
Robert – Nejsem si jistý, jestli rozumím otázce, ale asi jsem cítil, jak jste správně poznamenal, mám dvě stránky, populární písně a orchestrální orientaci, a chtěl jsem je spojit ve smysluplný a účinný směr.
Alan – Vraťme se k Fifi Rong a Martynu Fordovi. Můžeš o nich říct něco víc? Martyn má velmi dobrý vztah k České republice a k Praze.
Robert – Martyn mi doporučil Filharmonii hlavního města Prahy, protože s ní již při řadě příležitostí spolupracoval. Teď jsem s nimi párkrát pracoval a rozhodně chápu proč. Jsou supervýkonný, vysoce výkonným nahrávacím orchestrem a perfektně interpretovali moji hudbu… s dirigentem Martynem!
I když jsme před rozhodnutím dostal několik e-mailů, tak Martyn řídil orchestr mistrovsky. Martyn byl také hlavní osobou, se kterou jsem konzultoval během dirigování i mixování. Vždy poskytoval pečlivou, neúprosnou a přesnou zpětnou vazbu na mixy a nikdy nebyl spokojený, dokud nebyly mixy správné. Bez Martynova zapojení do procesu mixování by projekt nebyl tím, čím je dnes. Je to proto, že má bohaté zkušenosti s nahráváním orchestru v kontextu populární hudby. A i když mám hodně zkušeností s mixováním, zejména mé filmové a televizní hudby, byla to strmá křivka učení, jak orchestr tak hlas funguje v mixu přesně tak, jak jsem si představoval. Bez Martyna opravdu nevím, jak bych to udělal.
Po nahrání orchestru jsme s Fifi strávili jen den přípravou, pak pět dní ve studiu v Londýně. Obvykle pracuje sama ve svém studiu a oba jsme byli ohromeni tím, kolik jsme toho dosáhli, když se Fifi mohla soustředit pouze na zpěv, zatímco já dělal nahrávání a produkci. Za tu krátkou dobu jsme nahráli všechno, včetně devíti písní z Desire ve dvou jazycích.
Jak čas plynul a já jsem pracoval na úpravách a mixování nahrávek už v Austrálii, Fifi, Martyn a já jsme si začali více a více uvědomovat, jak dokonalá je Fifi pro můj projekt, i když je na opačném konci spektra než její vlastní. téměř elektronický hudební styl. Síla její intimní, smyslné vokální techniky, úžasně dobře spolupracuje se silou orchestru. Je to kouzelné. Myslím, že mandarinština s tím má hodně společného. Nedokážu vlastně vysvětlit proč, ale i já, který jsem složil hudbu, jsem vtažen do zvuku Fifiiných mandarinských vokálů, i když nerozumím jazyku. Totéž se stalo, když lidé poslouchali první hvězdy cantopopu, jako byla Teresa Teng, v mandarínštině.
Alan – Pokud jde o vaši práci, kde jste ji prezentoval?
Robert – Jak jsem řekl, hodně z práce, kterou jsem v minulosti dělal, byla filmová a televizní hudba hlavně pro australské televizní seriály a dokumenty. Nedávno jsem v rámci svého doktorátu získal cenu s Penrith Symphony Orchestra a Western Sydney University a složil skladbu nazvanou Sapiens, kterou nedávno odehrál orchestr v Penrith, Western Sydney… v polovině roku 2022. na mém webu, kdyby si to chtěl někdo poslechnout!
Alan – Kolikrát jste měl možnost vystupovat v České republice?
Robert – Měl jsem tři vystoupení s Filharmonií hlavního města Prahy, dvě na začátku roku 2020, což znamenalo začátek projektu alba Desire, a další vystoupení v polovině roku 2022, kdy jsme nahráli dvě instrumentálky, abychom album dokončili.
Alan – Jaký máte vztah k České republice? A klidně řekněme hudební.
Robert – No, můj hlavní zážitek tam jsou tři nahrávání, takže mohu opravdu jen komentovat zážitek... který byl naprosto úžasný. Jejich muzikantství je naprosto 100% profesionální. Jejich přístup k celému procesu … kvalita hudebníků, jejich pečlivý přístup k dokonalému provedení na nahrávkách, vysoce kvalitní a naprosto vhodné vybavení, profesionalita zvukařů. Doporučil bych je každému. Zejména filmových skladatelů.
Alan - Předveďte se. Úspěchy v kariéře?
Robert – Zdá se, že na čínských streamovacích službách bylo hodně streamovaných skladeb z Desire! Ale dříve bylo vydělávat si na živobytí 20 let hudbou na obrazovce - úspěch! Jinak mohu poukázat především na ceny za kompozici na plátně, které jsem získal v Austrálii, vyhrál jsem ceny Australského spolku skladatelů obrazovky za nejlepší hudbu k televiznímu seriálu a za nejlepší hudbu pro animaci na počátku 20. století, stejně jako vůbec první Tropfest. Cena za původní hudbu. Byl jsem nominován na další ceny za kompozice na plátně a na producenta roku, když jsem byl velmi mladý za produkci „See You in Spain“, hitového singlu pro kapelu The Cockroaches, ze které se stali The Wiggles.
Alan – Co chystáte v blízké budoucnosti? Nemyslím nové album, ale koncertní provedení, choreografii a scénu na vaši hudbu?
Robert – Ano, doufáme, že v blízké budoucnosti uspořádáme koncerty s Fifi Rong a orchestr v Evropě. Právě začínáme zkoumat dostupné možnosti, ale hlavně chceme, aby to bylo co nejlepší! Chci nějak propojit myšlenku publika, které bude poslouchat klasický orchestr, s moderní světelnou a zvukovou technologií, abych vytvořil stejný pocit orchestrální síly a vokální intimity, jakého jsme dosáhli v nahrávce. Až budeme mít něco definitivního, Fifi, Martyn a já natočíme druhé album, protože jste zatím slyšeli jen polovinu materiálu na koncert.
Alan – Díky za rozhovor a možná se s Klausem podíváme na některé z vašich vystoupení s Martynem a Fifi.
