cd_2015_050 - HELLMAGAZINE

Hľadaj
Prejsť na obsah

Hlavná ponuka:

RECENZIE

GORGOROTH - Instinctus Bestialis

Norská legenda severského black metalu GORGOROTH si prošla personální obměnou na postu vokalisty Pesta za neznámého satanáše Attrignera. Očekávání byla vysoká, hlavně jsem doufal, že se norové probudí a pokoří svoje poslední alba tak tak unikající čirému průměru. Osobně mám nejraději období ve znamení Gaahla, v těch dávných časech norové předváděli, co je to pravé peklo, kostely vzplály, temnota pohltila svět a legie pekla pochodovaly spustošenou, bezútěšnou krajinou. O pár let později se však ono zlo vytrácelo, chablo a síly dobra začaly ony zesláblé pekelníky likvidovat. Má ještě peklo sílu na odvetu? Uvidíme, nebo spíše uslyšíme. Již cover, o který se postaral Jan Glans, naznačuje, že se bude jednat o rychlou smrt v podobě ryzí černé morové rány, která byla tímto na svět seslána.

"Instinctus Bestialis" se mi po prvním poslechu jevilo jako čirý průměr. Deska mě zklamala v plné míře, leč se dobře vstřebávala, na formát kapely GORGOROTH mi to přišlo jako pramálo. Průměrný materiál, svižně odsýpající, co neurazí, ani nenadchne. Nápady nijak zvlášť oslnivé, atmosféra typická pro black metal, tedy asi to nejlepší na albu. Stokrát omleté postupy, které používá kde kdo pořád dokola, k tomu nic extra. Tohle jsou GORGOROTH pro bohy, né nějací nováčci. Obraz pekla se rozplýval pod náporem slunečního svitu, jenž mě znepokojoval. Stíny byly rozehnány. Vokál rovněž není v podstatě nějaký zázrak. Také mohu použít větu "neurazí ani nenadchne". Nové album norské stálice prostě působilo jako slabý odvar jména GORGOROTH, jako průměrná deska, kterou bych možná uznal nějaké začínající kapele, co uznal, možná i víc. Ono se totiž i přes onu kritiku jedná o libový materiál, jen stín jména kapely z něj činí odpad, mrtvolu ležící na bitevním poli, na němž protentokrát vítězí andělé.

Že vám přijdou moje řádky až moc přísné a album se jeví jako kus hnoje či neuspokojivý nános hudební nudy? Zase až tak žhavé to nakonec nebude. Po podrobném náslechu bestiálních písní sepsaných samotnými pekelnými vládci jsem přestal být postupně tak moc negativní, CD se mi začalo dostávat pod kůži jako nože na mučidlech, zarývající se do zakrvené pokožky. Zahalila mě norská černota, mračna se opět zatáhla a na obloze se začaly zjevovat démonické okřídlené bytosti poletující mezi oblaky. Ve finále sice z alba nejsem nijak unešený, ale zase až tak zklamaný taky ne. Alespoň ten nadprůměr to nakonec utáhne, možná se mi časem album bude líbit víc jak ta polední. Atterigner má poměrně hluboce posazený vokál a občas si při poslechu vzpomenete na Gaahla, i když se mu nemůže rovnat. Zvuk je temný, jak se sluší a patří, a některé pasáže, především riffy, vás zaujmou. Leč mnohé momenty jsou opravdu slabší, vždy je nahradí nějaký ten kvalitnější prvek. A to je pozitivní zjištění, že album není delší stopáže.

Tomasovy bicí mohly být petřejší a techničtější, ale asi si moc vymýšlím, kapela se prezentuje v silně old school black metalovém obraze plném prohnilých zombie a hřbitovních radovánek, vykopává kostlivce z hrobu a navrací nás do dávných dob norských zločasů, takže nějaké exibicionistické eskapády nečekal snad nikdo. Pořád si stojím za názorem, že je to na kapelu jména GORGOROTH málo, ale album ve výsledku čaruje záhrobní atmosféru, a v tom je nakonec nejmocnější i přes fakt, že občas baví třeba méně, a že vy budete přemýšlet o tom, zda kapela nemohla nahrát něco, co by vystihlo velikost jejich jména. "Dionysian Rite" považuji za nejpovedenější kousek, především jak se mění melodické a rytmické sekce a riffy se přelévají mezi sebou do různých melodických kreací jako řeka Stix, jež vás bude unášet do bezútěšného záhrobí svým proudem.

Album to bude mít opravdu těžké v téhle dnešní konkurenci, jediné, co skupině může pomoci, je její jméno a věhlas, pozice na scéně. Mnoho lidí desku odsoudí jako stokrát řečené nebo jako odpad nehodný jména GORGOROTH. Druzí budou spokojeni s deskou, co se dobře poslouchá a působí vskutku temnou aurou. Když si ovšem srovnám novinku GORGOROTH s například vynikajícím debutem Gaahlem obsazných GOD SEED, je jasné, že druzí jmenovaní vítězí ve všech směrech. Uvidíme až v budoucnu, jestli je tato kultovní smečka psů mrtvá, či jestli má chuť trhat maso z lidských ostatků a hodovat na svatých tělech!

Trcklist:
1. Radix Malorum
2. Dionysian Rite
3. Ad Omnipotens Aeterne Diabolus
4. Come Night
5. Burn in His Light
6. Rage
7. Kala Brahman
8. Awakening

Sestava:
Infernus - kytara
Bøddel (R.I.P. 2015) - basa
Tomas Asklund - bicí
Atterigner - zpěv

Pridal: Radek Chlup
Pridané: 24.10.2015
Hodnotenie: 6,5/10

 
© 2016 HELLMAGAZINE
Návrat na obsah | Návrat do hlavnej ponuky