HELLMAGAZINE | Recenzia 10.09.2018 | New Horizons - HELLMAGAZINE

Hellmagazine
Prejsť na obsah
10.09.2018 • Daniel Hromas • 7,5 / 10
NEW HORIZONS - Inner Dislocation
 
Nedávno se ke mně dostalo nové album "c" (2018) od italských progresivně-metalových NEW HORIZONS. Pro mně to bylo první seznámení s touto mladou kapelou, která v této stabilní sestavě funguje teprve 5 let. Doteď měli tito Italové na svém kontě jen demo "The Trail Of Shadows" (vydané v r. 2014). Zhruba v březnu 2016 začali s nahrávaním materiálu pro album "Inner Dislocation", které se až nyní dostalo na trh. Byl jsem po poslechu tohoto debutu opravdu moc mile překvapen. Neuvěřitelně vyzralé dílo. Hodně poctivá práce. Mně se tento počin líbil víc, než letošní novinka od TOMORROW'S EVE, co se týče kapel hrající stejný žánr. I DREAM THEATER by si z nich mohli vzít příklad, jak to udělat tak, aby to nevypadalo extra «složitě» (!). Progresivní metal je převážně znám svými komplikovanými (hudebními) postupy, ale tato fošna taková vůbec není! Vstřebává se hned na první poslech bez sebemenších problémů. Tohle album je dle mého gusta. Příjemně vibruje celou dobu. Má příjemnou atmosféru, místy až dost «zasněnou». Pěkná hudební skládanka, bohatě pestrá na poslech. Skvěle vyrovnaná záležitost. Na ploše necelých 52 minut tu najdeme 9 kompozic. Album začíná dvěma krátkými instrumentálkami. Se zpěvem se setkáme až u třetí položky ("Where Is The End"). Zpěvák Oscar Nini má příjemný hlas. Některé prameny dokonce uvádí, že má určitou podobnost s hlasem Tommyho Karevika (KAMELOT). Tuhle desku vřele doporučuji. NEW HORIZONS nahráli hodně silnou prvotinu, která by neměla zůstat bez povšimnutí. Snad i na další desce prokážou své «kvality» a potvrdí všem kritikům, že jejich debut nebyl vůbec náhodný (!).
Návrat na obsah